Učitelem chtěl být už odmalička. Vyučuje humanitní předměty na druhém stupni Základní školy U Krčského lesa v Praze 4 a je třídním osmáků, kteří jej nominovali do ankety o nejoblíbenějšího českého učitele Zlatý Ámos. Prestižní soutěž osmadvacetiletý Tomáš Pírek na konci března vyhrál. Jak řekl v rozhovoru pro Prahu školskou, žáky vnímá jako své děti a udělal by pro ně úplně všechno. Velmi mi na nich záleží, nevadí mi, když v hodinách chybují, respektuji je a stojím vždy při nich, uvedl oceněný pedagog. 

Dočetla jsem se, že povolání učitele pro vás bylo jasné už odmala. Proč? Kdybyste před touto volbou stál dnes, vybral byste opět stejně?

Učitelem jsem chtěl být již asi od třetí třídy základní školy. Nevím proč, zkrátka mi to bylo jasné. Věděl jsem, jaká bude moje cesta životem, byl to můj sen. Pokud bych mohl přetočit čas a vrátit se do chvíle, kdy jsem podával přihlášky na vysoké školy, stejně bych neměnil. Opravdu si za svou volbou stojím a jsem vděčný, že mohu být učitelem. Byla to dlouhá cesta, ale splnil jsem si svůj životní sen. Žiji ho vlastně každý den. Je to krásný pocit, přál bych ho každému.

Učíte a jste třídním učitelem na druhém stupni ZŠ. Jaké předměty a proč jste si vybral tuhle aprobaci?

Vystudoval jsem český jazyk a literaturu a společenské vědy. Vždy mě ve škole bavily spíše humanitní předměty, historie byla jedna z disciplín společenských věd, na kterou jsem se v praxi právě zaměřil. Myslím si, že tato kombinace je pro mě ideální, protože v rámci těchto předmětů mohu s žáky velmi diskutovat a debatovat, což mě baví.

Mým koníčkem byla vždy literatura, psaní slohových prací a také gramatika, i když jsem ne jednou dostal z diktátu pětku. Říká se, že chybami se člověk učí a je to velká pravda. Tohle moudro znají moc dobře i moji žáci. Nejde mi ani tak o známky, ale o to, aby se žáci posunovali k lepšímu, zlepšovali se, na svých chybách pracovali a postupně je minimalizovali, opravdu se jim to daří.

Mimo češtinu mě vždy bavila také právě historie, ekonomika, právo apod. Takže jsem aprobaci volil podle svých zájmů. Učím opravdu skvělé předměty.

Když jste museli loni ze dne na den vymyslet zcela nový způsob výuky, co bylo nejtěžší?

Myslím, že s výukou jsme si poradili všichni velmi dobře. Bylo to pro nás nové a museli jsme se z nuly vyšvihnout nahoru. Rozhodně to alespoň u mě není ještě stoprocentní, všichni se stále učíme. Náročné však bylo plánování učiva, aby toho nebylo příliš moc, ale také málo. Obtížně se hledá ta zlatá střední cesta. Nejtěžší však vnímám ztrátu osobního kontaktu. Chybí mi ta atmosféra ve třídě, emoce, prožitky, jejich úsměvy i občasné mračení. Na toto jsem si ani po roce nezvykl. Těším se do třídy!

Proč myslíte, že zrovna vás děti vybraly za nejlepšího učitele? 

Na to byste se asi museli zeptat jich, netroufnu si odpovědět. Jsem si vědom toho, že je řada lepších učitelů, než jsem já. Nominovala mě moje 8. B, vnímám je jako své děti, udělal bych pro ně úplně všechno a oni to ví. Velmi mi na nich záleží, nevadí mi, když v hodinách chybují, respektuji je a stojím vždy při nich. Nedokážu tedy úplně odpovědět, asi mě mají rádi a v jejich očích jsem nejlepší… Nebo to jen byla náhoda, štěstí či osud? Kdo ví…

Co byste doporučil svým kolegům, jak děti v současné době výukou zaujmout?

Jsem zvyklý radit dětem, žákům, ne dospělým a už vůbec ne zkušeným pedagogům. Ale buďte prostě sví a přirození, pokud si s něčím nevíte rady, klidně to přiznejte, děti hrozně ocení vaši lidskost a nedokonalost, je to normální. Víte, kolikrát jsem já udělal chybu? A to i pravopisnou? Nikdy jsem od žáků neslyšel výsměch, naopak ocenili tento můj přístup. Ptejte se jich, jak se mají, zda to zvládají apod. Ukažte jim, že jste tu pro ně, ne oni pro vás. Ale to určitě všichni děláte… Takže spíše moje přání: Držte se, bojujte, ono to jednou skončí.

Jak se dá vlastně takto dlouho a efektivně učit na dálku?

Je to opravdu náročné, a to jak pro žáky, tak i učitele a rodiče. Ta délka je opravdu strašná, má to hrozné dopady na naši psychiku. Jako dospělý mladý učitel to zvládám již velmi obtížně, takže samozřejmě chápu, že samotní žáci už dál nemohou, nebaví je to, nejsou motivovaní, nestíhají. Každou hodinu se je proto snažím podpořit slovy, že si to dnes užijeme a společnými silami to zvládneme. Opravdu jsou úžasní. Hodně s nimi komunikuji. Dodávám jim energii a oni mně sílu. Nemáme momentálně jinou šanci, ale nic není věčné a brzy se vše vrátí opět k normálu.

Ministerstvo navrhuje pro dorovnání rozdílů, které distanční výukou vznikly, dlouhodobé doučovací programy, co si o tom myslíte? Využil by některý z vašich žáků takové pomoci?

Jsem zvědavý, jak to celé dopadne, jaké budou pokyny a doporučení z ministerstva. Já bych se tomu určitě nebránil. Rád pomůžu, když to jde, určitě i ostatní kolegové. Myslím, že by to někteří žáci rádi využili. Chtělo by to ale konečně jasné pokyny, které přijdou včas. I my se na to musíme nějakým způsobem kvalitně připravit.

Jedním z návrhů, jak dostat děti zpět do škol, byla výuka venku. Mohlo by to být řešením, jak dětem vrátit prezenční výuku? Co je největším problémem?

Během svých šesti let působení na základních školách jsem opravdu už učil i venku, a to ve chvíli, kdy se ve třídách v létě nedalo dýchat. Šlo to, žáky to velmi bavilo, bylo to úplně něco jiného. Je však pravdou, že takové hodiny byly náročné na přípravu a koordinaci, ale rozhodně to není žádný velký problém, poradil jsem si s tím a ostatní by to zvládli jistě také. Nemyslím si, že to ale zcela vyřeší náš současný problém. Přiznám se však, že bych teď raději učil klidně někde v lese, na louce, před školou nebo na hřišti než před tím monitorem.  

Co bude první věc, kterou se svojí třídou podniknete, až přijdou do školy?

Myslím, že se dobrovolně vzdám své první hodiny českého jazyka, dějepisu či občanské výuky (nevím, co budu zrovna u nich jako první učit) a budu na ně chvíli jen zírat. To víte, uvidíme je po tak strašně dlouhé době a všechny opravdu hrozně rád uvidím. Budu tedy jen chvíli koukat a poslouchat jejich hlasy, protože i oni toho budou mít na srdíčku určitě spoustu. Potom všechno probereme, zhodnotíme a vyřešíme.

Rozhodně si naplánujeme naše další společné chvíle, projekty a další aktivity, protože jsme ztratili spoustu měsíců. Moc se na všechny těším.

Zdroj foto: zlatyamos.cz