Už v loňském roce byli maturanti hozeni do vody, co se týče přípravy na tu nejdůležitější zkoušku jejich středoškolského studia. Většina škol navíc bojovala s tím, jak na dálku nejlépe učit. Nebylo to jiné ani na gymnáziu, které úspěšně absolvovala Tereza Bočková. Ta nyní studuje v prvním ročníku na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS) a zároveň závodně hraje florbal. S kamarádkami z týmu se sice nemohou už dlouho potkávat na trénincích, navzájem se však hecují alespoň na dálku, uvedla v rozhovoru pro Prahu školskou.

Maturovala jste v roce, kdy se uzavřely najednou školy a vy jste se už do maturity do školy nevrátili. Jak vám pomáhali učitelé s přípravou na dálku? Byla nějaká online výuka nebo byla příprava na každém z vás?

Učitelé nám pomáhali, jak se dalo. Ale online výuka, tak jak ji znají dnešní středoškoláci, nebyla. Mohli jsme mít konzultace přes WhatsApp nebo Google Meet. Z angličtiny jsme měli konverzace „face to face“ nebo společné hodiny, kde jsme probírali chyby v didaktických testech. Myslím, že hlavní problém byl, že učitelé chtěli učit, ale nevěděli jak na to. Práce v programech, s kterými doposud nepracovali nebo připravování online testů byl pro některé nadlidský úkol. Rozhodně to nemyslím jako kritiku, jen konstatování, myslím že od naší maturity a zmatečného roku, kdy jsme do všeho byli ze dne na den hozeni, se úroveň vyučování posunula mnohem dál.

Co bylo na maturitě pro vás nejtěžší? Z čeho jste maturovala?

Myslím, že nejhorší byl stres z toho, že zkoušku nezvládnu. Na každého maturanta je velký tlak jak ze školy, tak z domova. I u nás doma to nebylo jiné, ale zvládla jsem to. Maturovala jsem státně z češtiny a angličtiny a školně z biologie a zeměpisu.

Co byste doporučila současným čtvrťákům, aby maturitu hladce zvládli?

Pro mě bylo důležité udělat si učební plán, ne nějaký, ale reálný učební plán.  Plán pro mě byl dobrý v tom, že jsem si připravovala jednotlivé otázky, které jsem se pak učila. Na zkoušky jsem se učila přibližně 14 dní tvrdě, kdy jsem seděla v učení od rána, s malou pauzou až do večera. Ale tohle byl můj styl, nemám ráda zdlouhavou a nudnou přípravu, radši, ať jsem pod malým tlakem a jedu na 106 %. Jiní spolužáci si zase přípravu rozvrhli do měsíce a měli delší proces učení, ale každému to vyhovuje jinak. Důležité je ale rozvržení přípravy.

Proč jste zvolila sportovní školu, měla jste i jinou alternativu?

Sportování a sportovní škola byl od malička můj sen a šla jsem si za ním. Po deváté třídě jsem chtěla jít na sportovní školu, která mi byla rodinou rozmluvena. Ale ke svému snu jsem se vrátila o čtyři roky později. Vybrala jsem si FTVS, konkrétně učitelství tělocviku a zeměpisu, druhou variantou bylo jít studovat obor trenérství. Ještě jsem zvažovala studium záchranářství, tam mě ale nakonec odradily neplacené prázdninové praxe v nemocnici.

Co přijímačky na vysokou školu, bylo u nich nějaké omezení kvůli koronaviru?

Ano, bylo. Na FTVS jsme měli splnit fyzické testy (z gymnastiky, volejbalu, basketbalu, a jiné dovednosti), ale těsně před přijímacími zkouškami nám fyzické testy zrušili a psali jsem jen testy na obecné studijní předpoklady. Zato na Jihočeské univerzitě, kam jsem se hlásila taky, byly jen fyzické testy (z atletiky, gymnastiky a plavání).

Vysoké školy začínají výuku až koncem září, měli jste vůbec nějakou prezenční výuku? Stihla jste poznat nějaké spolužáky? A jak moc těžké bylo se zorientovat v učivu, když jste hned na začátku prvního ročníku byli hození do distanční výuky?

Prezenční výuku jsme stihli první týden, kde jsme měli jen praktické hodiny, přednášky byly od začátku online. Některé spolužáky už jsem znala, jelikož FTVS dělá adaptační kurzy. To byla jedna z největších výhod, když hledáte pomoc při studiu a někoho z ročníku znáte. Ani ne tak zorientovat se v učivu, jako v platformách, kde se jednotlivé předměty přednášely. Když má student šest předmětů a každý je vyučován jinak (některý je nahráván a vložen na Google DISK, některý máte v MS Teams a některý například v Google meet), je to náročné. Doteď tápu, jak některé platformy pro nás studenty fungují.

Na vaší škole je hlavní část studia praktická část – tedy sport? Máte nějakou individuální přípravu, nebo se čeká, až budete moci do školy plně?

V zimním semestru jsme měli základy gymnastiky a plavání. V praktických hodinách musíte předvést zápočtové požadavky – například výmyk, uplavat 100 metrů prsa správnou technikou, na některé předměty je potřeba ještě napsat test nebo udělat seminární práci. Takže třeba z gymnastiky jsme posílali seminární práci na gymnastické rozcvičení a video, kde jednotlivé cviky předvádíme a napsali jsme zápočtový test. Praktickou část nám odsunuli do gymnastiky II do druhého ročníku. A plavání­? Sama nevím, jak to bude. Zatím jsme dostali informace, že čekáme, až se otevřou bazény, poté budou naplavány všechny lekce ze zimního semestru a po nich se můžeme přihlásit ke splnění zápočtových požadavků. Poté bude pokračovat praktické vyučování letního semestru. Bohužel to v zimním a vlastně ani teď v letním semestru nepřichází, takže nevíme, jak to všechno bude, zatím čekáme na informaci od školy. 

Nyní bylo konečně povoleno sportování alespoň venku, co vás tedy v rámci školy nyní čeká?

Ano, konečně už nesedíme doma, ale začali jsme sportovat. Máme prezenční výuku atletiky, kde se učíme skok vysoký, daleký, vrh koulí a hod kriketovým míčkem. A vzhledem k tomu, že naše fakulta požádala o výjimku, máme povolené i sportovní hry, kde hrajeme florbal, softbal a basketbal. Výuka bude probíhat „jako by se nic nedělo“, jen každý ze studentů podepíše čestné prohlášení, že neví o tom, že by byl v kontaktu s nakaženým a na začátku hodiny jej odevzdáme a jdeme cvičit.

Hrajete také závodně florbal, jak moc vám se spoluhráčkami chybí možnost společného trénování?

Tahle doba je pro všechny velmi náročná, myslím, že už nám společné trénování chybí všem. Jsme super kolektiv a chybí nám nejen florbal, ale i ten čas, co jsme spolu na venkovních zápasech, trénincích, a prostě jen kecáme. Musím ale říct a trochu se pochválit jako tým, že jsme byly se spoluhráčkami akční a založily jsme skupinu, kde se chceme motivovat a posíláme si různé časy, běhy, posilování a snažíme se samy na sobě pracovat a podělit se o to s ostatními. Udržujeme kontakt alespoň přes internet, takže každých 14 dní si voláme a prostě jen trávíme čas virtuálně spolu. Ale samozřejmě nejvíc vyhlížíme okamžik, kdy se zase potkáme na zápase nebo tréninku.