Už v sextě na Gymnáziu nad Štolou pracovala Tereza Kačerová v laboratoři Akademie věd ČR a věnovala se molekulární diagnostice plicních onemocnění. Díky tomu se zúčastnila soutěží České hlavičky a Středoškolské odborné činnosti, z nichž postoupila do mezinárodních kol, až se dostala do Číny. Právě zahraniční soutěže považuje za zlom, protože ji inspirovaly k dalšímu studiu v zahraničí. V současnosti Tereza Kačerová studuje na prestižní University College London (UCL) obor medicinální chemie. Jak se snoubí práce v laboratořích s půlmaratonem, operou a literaturou a jak se dostala na prestižní zahraniční školu, se dozvíte v rozhovoru.


Proč jste si zvolila ke studiu Gymnázium Nad Štolou? 

Na gymnázium jsem se hlásila z páté třídy základní školy, což je období, kdy s rozhodováním samozřejmě hodně pomáhají rodiče. Na druhou stranu, musím říct, že mě rodiče nikdy do ničeho nenutili a rozhodnutí nechávali na mně, takže ani výběr gymnázia nebyl pouze v jejich režii. Gymnázium Nad Štolou na mě zapůsobilo polohou, interiérem, celkovým vybavením a zejména pak chováním a přístupem profesorů, kteří se během přijímacích zkoušek opravdu snažili uchazečům ze všech sil pomoci, protože je nutné si uvědomit, že pro jedenáctileté děti jsou přijímací zkoušky první velkou stresovou situací v jejich „profesním/akademickém“ životě. 

A jak jste byla se svou volbou nakonec spokojena?

Svého výběru rozhodně nelituji. Když jsem odcházela na univerzitu do zahraničí, setkala jsem se s názorem, že budu ve velké nevýhodě, protože jsem nestudovala na „mezinárodní střední škole“. Po třech letech na univerzitě, mohu ale s klidným svědomím konstatovat, že to rozhodně žádný handicap není. Naopak jsem ráda, že jsem vystudovala všeobecné gymnázium, které mi umožnilo nahlédnout i do jiných disciplín mimo přírodní vědy. Naprosto nezapomenutelné pro mě vždy budou fantastické hodiny literatury, i když jsou velmi vzdálené mému oboru. Nad Štolou jsem pak potkala mnoho skvělých pedagogů, kteří mi poskytli výbornou přípravu na maturitní zkoušku i na univerzitní život, kdy musím zejména zmínit možnost volby seminářů v posledních dvou ročnících, které si student vybírá právě podle oboru, kterému se chce v budoucnu věnovat.

Jako gymnazistka jste se zúčastnila Středoškolské odborné činnosti, získala titul Česká hlavička a reprezentovala ČR v Číně. Můžete tyto aktivity popsat?

Gymnázium Nad Štolou rozhodně sehrálo v mé účasti na těchto soutěžích zásadní roli. Na škole je jistá tradice, že obhajoby v rámci školního kola jsou přístupné všem studentům, aby mladší studenty motivovaly. Tak tomu bylo i v mém případě, kdy už na nižším gymnáziu jsem se chodila dívat na prezentace starších studentů a přemýšlela nad tím, jestli se také někdy zúčastním. V sextě mi pak škola umožnila pracovat v laboratoři Akademie věd ČR, kde jsem se věnovala molekulární diagnostice plicních onemocnění. S touto prací jsem se zúčastnila Českých hlaviček a SOČ, ze které jsem postoupila na dvě mezinárodní soutěže – na evropské kolo SOČ, EUCYS, které proběhlo v Tallinnu, a pak na soutěž CASTIC, která se konala v čínském městě Hang Zhou. 

Můžete přiblížit čtenářům, jak to na soutěžích probíhá?

Průběh těchto soutěží je relativně podobný, ale samozřejmě tam jisté rozdíly jsou. SOČ a České hlavičky obnáší sepsání písemné práce a následnou obhajobu předem připravené prezentace. U SOČ je pak několik kol, kdy obhajoby jsou přístupné veřejnosti. Naopak v Českých hlavičkách postupují v každé kategorii k obhajobám jen tři studenti a obhajoby probíhají před desetičlennou komisí „za zavřenými dveřmi“. Mezinárodní soutěže jsou z důvodu velkého počtu účastníků vedeny formou posterových prezentací, takže atmosféra je velmi podobná vědeckým konferencím. Pro mě byly zahraniční soutěže jistým zlomem, protože právě diskuze se studenty a porotci z celého světa mě inspirovaly k studiu v zahraničí.

Jak moc je důležité, aby se studenti středních škol nespokojovali jen s klasickou výukou, ale sami pracovali na svém rozvoji v rámci samostudia či podnikání?

Tato otázka je poněkud dvojsečná. Samozřejmě je velice důležité, aby se studenti už od poměrně brzkého věku snažili přijít na to, co je baví a čemu by se případně v budoucnu chtěli věnovat. Na druhou stranu musím říct, že jistým nedostatkem českého školství je množství prezenčních hodin, které jsou studenti nuceni strávit ve škole a které způsobují, že na „seberealizaci“ není dostatek času. Já jsem měla obrovské štěstí, že mě škola a majorita učitelů v mých aktivitách velmi podporovala, takže jsem měla například upravený rozvrh, abych získala více času na práci v laboratoři. 

Co by tedy měli udělat?

Pokud to je alespoň trochu možné, určitě bych všem doporučila, aby se snažili využít volný čas aktivně – v jakékoliv oblasti. A toto platí nejen pro střední školu, ale i pro následující studia a život. Pro studenty středních škol je jakákoliv extrakurikulární aktivita nejen velkým bonusem při přijímacích zkouškách na univerzitu, ale také je nasměruje v dalším kariérním životě. Domnívám se totiž, že velkým problémem současných studentů je široké spektrum možností, které se před nimi po skončení střední školy otevírá, ale ze kterého si nejsou schopni vybrat. S nadsázkou se dá říct, že to je trochu faustovský problém, i když je celá řada zajímavých oborů, mnoho studentů nemá po střední škole ani matnou představu, a tak dost často po prvním roce na univerzitě ukončí studia, protože mají pocit, že toto není to, co je baví a naplňuje, a tak vyzkouší další obor a dostávají se do jistého začarovaného kruhu.

V současné době studujete na University College London (UCL). Proč právě tuto školu? 

V septimě jsem se rozhodla pro studia ve Velké Británii, zejména s ohledem na vysokou kvalitu britských univerzit. Současně jsem věděla, že bych chtěla studovat chemii, ale zároveň mít jistý přesah k biochemii a medicíně. Následně jsem si udělala seznam několika univerzit a možných oborů a snažila se zvážit pozitiva a negativa jednotlivých variant. Nakonec jsem se rozhodla pro obor Medicinal Chemistry na UCL, a i když jsem nebyla na žádném dni otevřených dveří, rozhodně své volby nelituji. Obor je přesně tím, co jsem chtěla studovat – z velké části chemie (zejména organická syntéza), ale současně mám mnoho přednášek z farmakologie, biochemie, ale i biofyziky, což jsou obory, ve kterých je UCL velmi vysoce hodnoceno v akademických žebříčcích. Zároveň UCL velmi podporuje studenty právě v již zmiňovaných extrakurikulárních aktivitách, takže jsem měla možnost strávit letní prázdniny po prvním ročníku laboratoři ve Švýcarsku a prázdniny po druhém ročníku na univerzitě Německu, což opět byly skvělé zkušenosti.

Kolik je ve vaší studentské skupině zahraničních studentů a kolik britských občanů? Jak se to projevuje na atmosféře? 

UCL je jednou z nejvíce kosmopolitních univerzit v Británii, což je nejen dáno její reputací, ale i historií, protože UCL byla vždy poměrně liberální a „otevřená pro všechny“ – je například první britskou univerzitou, která umožnila studium ženám. Paradoxem je, že britských studentů – jak říkáte, z rodin, žijících v Anglii po staletí – příliš mnoho není. Samozřejmě mnoho studentů jsou potomci občanů, kteří do Anglii emigrovali. Velkou část ale tvoří mezinárodní studenti, zejména z asijských zemí, kdy rozhodně nejvíce zastoupení jsou studenti z Číny. Dále velké procento tvoří studenti ze Singapuru, Taiwanu, Malajsie… A pak samozřejmě Evropané, kdy nejvyšší procento jsou lidé ze střední a východní části Evropy, tedy kromě Čech z Polska, Slovenska, Bulharska a Rumunska.  

Za své koníčky označujete půlmaraton, operu a divadlo. Dají se skloubit s náročným studiem?

Začala bych operou, kterou mám ráda od malička, moji rodiče dokonce chtěli, abych byla operní zpěvačkou. To bohužel (nebo možná naštěstí) nevyšlo, ale opera stále hraje v mém životě důležitou roli – je to pro mě odpočinek, ale zároveň si nedokážu představit učení bez toho, aniž bych poslouchala klasiku. Navíc mám štěstí, že studuji v Londýně, kde se nachází Royal Opera House, tedy jedna z nejlepších scén na světě, která navíc nabízí studentské lístky k stání za 11 liber. S divadlem to je podobné, jistá forma odpočinku, ke které mě stejně jako k četbě přivedla nejen rodina, ale hlavně profesorka českého jazyka. A běhání je, řekněme, aktivní forma odpočinku. Na gymnáziu jsem hrávala tenis, což ale není v Londýně finančně zvládnutelné, takže běh je jistou alternativou. Současně si myslím, že i když jsou studia časově náročná, člověk nesmí na pohyb zapomínat, takže se snažím každý den ráno alespoň hodinu času sportu věnovat. A účast na půlmaratonu je pro mě motivací.

Jaké máte další profesní plány? 

Určitě bych chtěla pokračovat ve vědecké práci. Momentálně studii čtyřletý magisterský obor, takže v letošním roce se musím rozhodnout, jak pokračovat dále. Velmi ráda bych navázala doktorským programem v podobné oblasti, kterou studuji nyní. Zatím si ale nejsem jistá volbou univerzity. V ideálním případě bych preferovala zůstat ve Velké Británii, ale zatím čekám, jak budou definovány podmínky po Brexitu. Pokud toto nevyjde, tak určitě je mnoho zajímavých alternativ ve Švýcarsku, Nizozemí či Německu.

Autorem je student Albert Roučka