Pandemie koronaviru nechala rodiče nahlédnout pod pokličku toho, co se jejich děti ve škole učí. A ne všichni jsou s výukou stoprocentně spokojeni. Spousta rodičů také začala pracovat z domu a mají tak více prostoru k tomu vzdělávat své děti vlastními silami. Roste tak počet žádostí o přechod do domácího vzdělávání. 

Podle údajů pedagogicko-psychologických poraden o to žádá o třetinu více rodičů než v loňském roce. Jednou z rodin, které se rozhodly učit své děti doma, je i rodina Michaely Záleské. Ta je kromě maminky a „domácí učitelky“ dětí v první a čtvrté třídě také úspěšnou blogerkou, její instagramový profil Hrajeme si jinak sleduje přes pět tisíc lidí. Na to, jak zvládají s dětmi domácí výuku, co ji k tomu vedlo a jaká jsou největší úskalí, jsme se ptali v rozhovoru pro Prahu školskou.

Co stálo za vaším rozhodnutím přejít do domácího vzdělávání?

Já jsem chtěla mít děti na domácím vzdělávání hned od začátku jejich školní docházky. Ale ony byly zvyklé už ze školky na kolektiv a nechtěly ho opustit. Definitivní rozhodnutí přišlo až při druhé vlně distanční výuky na podzim roku 2020. Společně jsme se dohodli, že to zkusíme raději rok spolu – svobodněji.

Zůstali jste ve vaší kmenové škole, nebo jste se přehlásili na jinou školu?

Zkoušela jsem se ptát na možnosti ve škole, kam děti chodily, ale tam neměli s domácím vzděláváním prakticky žádné zkušenosti. Museli bychom plnit všechny povinnosti tak, jako kdyby do školy chodily, jen v domácích podmínkách. Navíc přezkoušení před komisí ze všech předmětů a ze všeho učiva, co se probírá v kmenové škole. S tím jsem nesouhlasila a přehlásila děti jinam.

Jak proběhl celý proces přechodu, co je pro to třeba udělat? Nastal s něčím problém?

Přechod proběhl bez problémů. Museli jsem získat doporučující papír z pedagogicko-psychologické poradny, pod kterou spadá naše nová škola. Potom jsme vyplnili formuláře s žádostí o přestup a zároveň žádost o individuální vzdělávání. To už jsem domlouvala s naší novou paní učitelkou, která má zkušenosti s domácími školáky a se vším pomohla.

Co je největší úskalí domácí výuky?

Řekla bych, že velká očekávání. Rodič má představu o tom, jak to bude fungovat, připraví materiály, chce děti zaujmout, ale jim se do toho třeba zrovna moc nechce. Učitel ve škole pracuje s jinou formou autority než rodič. Hodně záleží na vztazích v rodině, jak fungovaly do té doby a jak se nastaví potom dál. Aby se z milujícího rodiče nestal nervózní učitel. Pořád chci být v první řadě hlavně laskavou maminkou.

Řadu rodičů určitě napadne dotaz, jak to celé zvládáte? Učit děti, domácnost, práce? Máte nějaký tip pro rodiče, kteří váhají s přechodem na domácí vzdělávání?

Je to náročné, ale já jsem už desátým rokem na rodičovské dovolené (která mi ale brzy skončí), takže jsem zvyklá tyhle věci balancovat. Práce – rodina – domácnost. Teď je to samozřejmě těžší v tom, že jsme spolu všichni neustále, takže čas pro sebe a na soustředěnější práci mám opravdu jen večer. Bez partnera bych si to nemohla dovolit.

Nechybí dětem kamarádi, vrstevníci? Předpokládám, že se na rozhodování o tom, že se budou učit doma, také podílely?

Máme tři děti, takže se hodně zabaví spolu. Každý má v ulici jednoho kamaráda ve svém věku, s těmi se stýkali i teď v době pandemie. Až se otevřou kroužky a bude větší možnost stýkat se s ostatními dětmi, tak věřím, že si kamarády zase užijí.

Jste ve spojení s jinými rodinami, které vyučují děti doma?

O několika vím, jsme v kontaktu, ale zatím jsme neměli kvůli pandemickým opatřením možnost se setkávat. Naše děti přešly na domácí vzdělávání až v době uzavření škol a všech veřejných akcí. Takže nás ten opravdový „domškolácký“ život, kdy se děti potkávají mezi sebou, navštěvují různé exkurze a podnikají výlety, teprve čeká.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Vrátí se děti ještě do klasické školy?

Byli jsme s dětmi domluvení na domácí škole jen na rok na zkoušku, když se ve škole stejně učí on-line nebo s rouškami a testováním. Ale myslím, že jsou spokojené a že se minimálně ještě příští školní rok do klasické školy nevrátí.