Učitelé byli 11. března loňského roku postaveni před nelehkou zkoušku. Ze dne na den museli najít způsob, jak děti vzdělávat jinak – na dálku, bez osobního kontaktu, způsobem, na jaký je nikdo nepřipravoval. Děti zase zůstaly z ničeho nic bez kamarádů a koníčků, některé navíc bez potřebné techniky, kterou do té doby nepotřebovaly. Přesto obě skupiny vidí na pandemii něco pozitivního. Redakce Prahy školské oslovila jak učitele a ředitele, tak i studenty a odborníky na vzdělávání. Přinášíme vám souhrn, co pozitivního podle nich pandemie českým školám přinesla.

Většina oslovených se shodla, že došlo k masivnímu využívání moderních technologií, což dalo výuce nový svěží vítr. Když se školy poprvé uzavíraly, většina české populace věřila, že za chvíli se vše vrátí do normálu, děti se vrátí do škol a ostatní budou pokračovat ve své práci, zálibách a koníčcích. Epidemie se však na podzim vrátila a od té doby se děti do škol dostavovaly velmi sporadicky. Ale i tato situace nás podle oslovených může nakonec posílit.

„Krize je šance pro nás všechny. Dává nám možnost vážit si do té doby zcela běžných situací. Život je plný paradoxů. Pro mnohé žáky nepopulární škola, kam chodí jen proto, že se to musí, se stává institucí, do níž se začnou těšit. Vlastně až teď si národ uvědomuje hodnotu, která je ukryta v osobnosti učitele,“ říká Romana Studýnková, předsedkyně Asociace středních pedagogických škol ČR.

Řada učitelů a ředitelů také věří, že zkušenosti, které jim pandemie koronaviru nastolila, využijí školy i v budoucnu.

„Pevně věřím, že až se vrátí žáci a studenti do škol, jak si všichni přejeme, nevrátíme se my k předchozí rutinně, která v mnohých školách a v mnoha třídách vládla. Budeme naopak přemýšlet, jak využít nové znalosti a dovednosti, které jsme my ředitelé a učitelé načerpali, abychom zvýšili efektivitu vzdělávacího procesu, abychom vhodně využili moderní technologie. Také věřím, že budeme velmi vážně přemýšlet nad obsahem výuky, co je opravdu pro naše žáky a studenty důležité, co upotřebí v reálném osobním, společenském a profesním životě, a tomu budeme věnovat daleko větší pozornost než kvantům informací, které se pro naši spokojenost naučí na testy či zkoušení, a poté zapomenou, což mnohé z nás frustruje,“ říká ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia Radko Sáblík.

To potvrzuje i Michal Černý, prezident Asociace ředitelů základních škol a ředitel Masarykovy ZŠ v pražských Klánovicích:

„Důkladně a prožitkem jsme poznali všechny výhody i nevýhody e-learningu. Po technické stránce se úroveň českých škol a učitelů určitě zvedla, některé nové poznatky určitě využijeme i v budoucnu.“

Do online výuky se podařilo zapojit i ty, kteří si takový způsob učení před pandemií těžko dokázali představit. „Velmi rychle se museli přizpůsobit všichni, i konzervativní učitelé. Digitalizace ale pokročila i v administrativě a ukázalo se, že řadu úkonů je možné efektivně řešit elektronicky,“ říká rektorka Vysoké školy ekonomické v Praze Hana Machková.

Rodiče měli také šanci nahlédnout pod pokličku vzdělávání jejich dětí. „Téma vzdělávání se stalo společenským tématem, spousta rodičů teď skutečně vidí, co se na školách jejich děti učí,“ říká Michal Prokeš, manažer komunikace Nadace České spořitelny, která se dlouhodobě snaží o systémové inovace ve vzdělávání.

Oslovení studenti oceňují také větší zpětnou vazbu od učitelů na zadanou práci.

„Vnímám jako pozitivní možnost individuálního hodnocení – komentářů k odevzdaným úkolům. Něčeho takového se při prezenční výuce moc nedostává, což je, myslím, opravdu škoda. Konečně vnímám jako velmi pozitivní, že aktuální způsob výuky vede žáky a studenty k samostatnosti, schopnosti plánovat a rozvrhnout si vlastní práci, což je velice užitečná příprava nejen na vysokou školu,“ řekla Eva Brožová, studentka gymnázia na Praze 10 ve Voděradské ulici.

Fotografie od uživatele Max Fischer ze služby Pexels