V loňském roce se na čtyřleté obory středních škol hlásilo necelých 70 tisíc žáků devátých tříd, téměř devatenáct tisíc z nich na gymnázia. Zkoušky absolvovali až v červnu, později než jejich předchůdci, a jejich přípravu výrazně ovlivnilo uzavření škol v březnu. Jedním z nich byl i David, student prvního ročníku jednoho z pražských gymnázií.

Co pro něj bylo na domácí přípravě nejtěžší a jak se ideálně učit? V přípravě doporučuji nepolevit, i když nevíte, kdy zkoušky skutečně budou, řekl v rozhovoru pro Prahu školskou.

Loni jste dělal přijímací zkoušky, které byly kvůli pandemii odsunuty až téměř na konec školního roku. Co bylo v přípravě nejtěžší?

Právě to, že jsme nemohli do školy. Jednou týdně jsme mohli docházet do školy na český jazyk a matematiku. Museli jsme být rozdělení na dvě skupiny a vlastně to byl asi největší kámen úrazu, že jsme měli místo čtyř hodin matematiky a češtiny týdně jenom jednu, maximálně dvě hodiny. Ale učitelé nám dávali přípravu na doma, takže záleželo čistě na nás, jak přípravu pojmeme. Procvičovacích materiálů jsme měli dostatek.  K tomu jsme měli individuální konzultace s jednotlivými učiteli. Na jaře ještě nebyla online výuka ve stejné podobě jako dnes, takže jsme na přípravu měli de facto pouze domácí úkoly. S učiteli jsme komunikovali převážně telefonicky. Po technické stránce výuka hodně pokulhávala.

Já osobně jsem využil televizní pořady, které na toto téma vznikly, konkrétně pořad „Škola doma“. Pořad mě sice nebavil, ale hodně mi to v přípravě pomohlo. Byl tam i Marek Valášek, který učí matematiku na internetu.

Každý se tedy musel najít, co jemu konkrétně vyhovuje?

Ano, záleželo, jak moc se kdo snažil.  Mě osobně pomohla Škola doma a Youtube kanál Marka Valáška. Toho sleduji dodnes a pomáhá mi i se současnou výukou na gymnáziu. Další část mé přípravy byly takzvané zkoušky nanečisto. Ale byl jsem na šesti sezeních ze zaplacených deseti. Pak tento kurz zavřeli. Dostávali jsme pouze papír s příklady, které jsme měli vypočítané poslat zpět.

Další část kurzu tedy byla online?

Vyučující nám pouze poslali zadání, které jsme jim zaslali zpět jako domácí úkol. Obratem jsme dostali pouze řešení těchto příkladů. Dávali nám za to body. Věnoval jsem se pak převážně samostudiu. Měl jsem vytištěné testy na osmiletá a šestiletá gymnázia a na čtyřleté obory za posledních pět let z obou předmětů, tedy z matematiky i češtiny. Počítal jsem je sám doma a starší sestra mi je později opravovala. A to, s čím jsem si nevěděl rady, jsem konzultoval s učiteli mé školy.

Co byste doporučil současným deváťákům, které zkouška čeká za přibližně měsíc? Čeho by se měli uchazeči naopak vyvarovat?

Osobně doporučuji nepolevit. I já jsem sám sebe občas podváděl. Protože když se mi nechtělo počítat, prostě jsem si našel výsledky na internetu a obešel jsem domácí test. Nicméně doporučuji si to počítat sám se sebou. A když se nedaří nebo není vůle, pokusit se to překonat, protože to pak při tom testu využijete. Doporučuji se hlavně naučit postupy zlomků a rovnic. Dá se říct, že to mi pomohlo zvládnout test z matematiky, protože jsem ty stránky pouze na příklady vypočítal během třeba deseti minut a pak jsem měl hromadu času na přemýšlecí úlohy. I když umíte přemýšlet, tak vám ty úlohy zaberou mnohem více času, protože budete ve stresu. Takže počítat, počítat a počítat

V matematice je spoustu úloh na počítání. Můžeme je rozdělit na „krátké za málo bodů“ a „dlouhé za hodně bodů.“ Jaký postup je z vaší zkušenosti nejlepší? Začínat těmi dlouhými a dobře bodovanými úlohami?

Záleží na tom, v jaké oblasti si nejvíce věříte. Pokud mi jdou zrovna ty dlouhé nejlépe, začínal bych jimi. Nám vyučující doporučovali, že je nejlepší mít alespoň nějaké body, protože pak se může stát, že strávíte půlku toho testu na jedné dlouhé úloze za čtyři body, místo toho však můžete získat třeba třicet bodů na ostatních úlohách. U těchto úloh se počítá s tím, že vám zaberou hodně času, takže je lepší se jich vzdát, když můžete body získat jinde.

V českém jazyce bývá rozbor souvětí za většinu bodů, a spousta krátkých úloh naopak za méně. Jaká je nejlepší strategie v češtině? Co v testu z češtiny bylo nejtěžší?

Když má žák hodně načteno, nemá většinou problém s pravopisnými úlohami. Ale když si v pravopisu zas tak jistí nejste a jste ve stresu, tak se v tom zamotáte nebo uděláte banální chybu. Velmi nepříjemné jsou úlohy typu: „najdi chybu“ a dlouhé texty. Když si ale správně přečtete zadání, dá se test zvládnout.

U těch dlouhých textů hrozí předpokládám hlavně přehlédnutí.

Jak přehlédnutí, tak pozdější nechuť věnovat tomu plnou pozornost. Když čtete třeba třetí dlouhý text, tak už na konci začnete přeskakovat slova, tlačí vás čas a můžete snadno něco přehlédnout.

Příjímací zkoušky jste tedy úspěšně zvládl a v září nastoupil na novou školu. S novými spolužáky jste strávili jen něco přes měsíc v lavicích a už dlouho se učíte z domova. Jak probíhal přechod na distanční výuku, když jste znal pouze pár lidí?

My jsme měli štěstí, že jsme měli adaptační kurz, na kterém jsme se stihli jakžtakž poznat. Ten první měsíc ve škole byl takový seznamovací. Během něj jsme se alespoň stihli seznámit s učiteli a jejich styly výuky. Pak byly školy uzavřeny. Ze začátku jsme si z toho dělali legraci ve stylu „haha, je to tu zase.“ Začátek byl těžký hlavně pro učitele, protože se začínalo s opravdovou distanční výukou a nebylo to pouze zadávání úkolů. Spousta toho nefungovala. Vymýšlelo se např. jestli se bude matematika učit přes záběr na tabuli nebo přes malování. Ale postupně se to stabilizovalo a docela mi náš styl výuky vyhovuje.

Je něco, co byste na distanční výuce změnil?

Určitě bych zavedl povinně zapnuté kamery. My je povinné nemáme, ale vím, že když jsme na hodině, kde je po nás vyučující chce, tak ta hodina více funguje. Studenti se více zapojují.

Co vám nejvíce chybí z té klasické výuky ve škole?

Nejvíce samotná škola. Zní to divně, ale chtěl bych se vrátit do školy. Docela mi chybí to typické stresování se třeba před testy. Tím, že máme hromadu času a nemáme moc stresu, řešíme jiné věci, co nás potom rozptylují.  Máme čas na to se zaobírat svojí hlavou a svými problémy, které ve finále vůbec nejsou problémy, ale protože na ně myslíme, to z nich ty problémy dělá. Předtím, když jsme byli ve škole, vstávali jsme v šest. Vstanete, uděláte si snídani, jdete do školy. Ve škole si člověk odbyde svoje povinnosti a pak chce ty volné hodiny po škole využít co nejvíce, třeba na nějakém kroužku, s kamarády. Nyní máme milion volných hodin týdně, ale většinou promarněných. Takže se hodně těším zpět na spolužáky a na ten standardní režim středoškoláka.

Zdroj foto: pexels.com