Správně argumentovat, o problémech přemýšlet a prezentovat svoje myšlenky. To je v dnešní době velmi důležité, mám ale pocit, že na to stále v českém školství není kladen dostatečný důraz, říká Lukáš Chochlovský. Vystudoval obor Informační technologie na Smíchovské střední průmyslové škole a v současnosti studuje  Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Na svou alma mater ale nezapomněl a vyučuje zde předmět Prezentační dovednosti.

Patřil jste mezi aktivní studenty. Jak moc je důležité, aby studenti středních škol pracovali na svém rozvoji v rámci samostudia, práce či podnikání?

Osobně si myslím, že je to velmi důležité, neboť dovednosti a znalosti, které získáme na základě vlastní zkušenosti a naší práce, si jednak člověk déle udrží a zároveň je pro něj jednodušší se v nich i nadále zlepšovat a posouvat tak sebe sama dál.

Učitelské povolání je označováno za důležité, nicméně pedagogů stále ubývá. Jak vidíte vy postavení učitele ve společnosti?

Mě samotného to mrzí a neustále se s tím potýkám, nevím, kdy přesně k tomu došlo, zda je to pozůstatek z dob předrevolučních, ale věřím, že se celá situace a nálada ve společnosti bude už jen zlepšovat. Já vidím učitele jako předavatele moudrosti, myšleno v původním filozofickém významu. Tedy člověka, který pomáhá mladým lidem dospívat, rozvíjet tělo i ducha, žít, začleňovat se a přispívat společnosti, ve které žije.

Proč jste si vy vybral profesi učitele? Co vás na ní nejvíce láká?

To je velmi zajímavá otázka, protože když jsem byl mladší, tak jsem říkal, že učitel nikdy nebudu. Ale bod zlomu přišel, když jsem po střední škole pracoval na Základní škole Jana Wericha v Řepích. Velkým vzorem mi byla také moje babička, která byla taktéž učitelka a měla na mě vždy velký vliv. Rád jsem nápomocný a být učitelem je dle mého názoru jednou z těch nejlepších forem pomoci.

A co mě nejvíce láká, to bych spíše spojil s otázkou, co mě na této práci nejvíce těší. Rád pracuji s mladými lidmi a chci jim pomáhat v sebezdokonalování, největší odměnou je mi pak radost žáků z dobře odvedené práce nebo poděkování od žáků samotných.        

Snažíte se některé teoretické poznatky z fakulty přenést do hodin, které vedete jako učitel?

Určitě a hodně se také inspiruji postupy našich vyučujících. Největší přínos, který pro mě má studium na vysoké škole, pociťuji v osobním rozvoji kompetencí, což jsem doteď považoval za podružné a méně významné, opak je však pravdou.  Proto se snažím i svým studentům vštěpovat, aby to neopomíjeli. Jako učitel mám samozřejmě i své metody, které jsem si již otestoval při práci na základní škole.

Jak jsou důležité prezentační dovednosti jednotlivce, schopnost samostatně přemýšlet a vhodně argumentovat? Je v českém školství na to kladen dostatečný důraz?

Tato schopnost je nesmírně důležitá a v dnešní digitální době nesmírně potřebná. Neboť jde dle mého názoru ruku v ruce s kritickým myšlením, které si také valná většina lidí neosvojuje a přijímá názory a postoje zcela nerozvážně. To je v dnešní době plné hoaxů a dezinformací velmi nebezpečné. Argumentace je též velmi důležitou součástí, neboť se mi zdá, že dnes lidé pouze shazují myšlenky ostatních a své vlastní nedokážou obhájit. Přitom správně argumentovat je jedním z nástrojů, který nám umožňuje pochopit věci a lidi více do hloubky.  

Bohužel vidím, že v našem školství ten prostor není, a to je velká chyba. Zdá se mi, že vytvořením rámcově vzdělávacích plánů došlo ve většině škol pouze k redukci bývalých učebních osnov a prostor pro trénink a tvorbu měkkých kompetencí vytvořen nebyl. Já osobně se proto snažím ve svých hodinách prezentačních dovedností klást důraz na trénink prostřednictvím debat a argumentačních klání. Naše škola je v tomto směru unikátní, a proto bych si přál, aby se přidaly i ostatní školy a vymezily pro žáky v rozvrhu prostor pro tento předmět.    

Jaké jsou vaše další kariérní plány?

Nejprve musím dostudovat. Později bych chtěl také vyzkoušet i jiné prostředí a vzdělávací instituce, kde bych mohl nabírat zkušenosti, a tak se neustále zlepšovat. Mým životním cílem pak bude pozitivně působit na žáky, doprovázet je na nelehké cestě dospívání a snažit se, aby každý můj žák cítil radost z práce, kterou vykonal a uvědomil si, že je přínosná nejen pro něho samotného, ale i pro ostatní.