Jsme na cestě, urazili jsme již velký kus a naučili se spoustu nových věcí, překonali sami sebe, ale je tato pouť již u konce? Já osobně neznám pedagoga, který by měl jiné přání než to, aby byla možná prezenční výuka, protože osobní kontakt pedagoga a žáka je nenahraditelný.

V průběhu distanční výuky, a to hovořím již o výuce od března 2020, jsme vyzkoušeli nejrůznější metody, jak žákům zprostředkovat výuku. Pro představu je mohu jmenovat: teoretické přednášky, sledování tanečních děl za účelem vnímání rozličných tanečních technik, pozorování interpretů a vnímání estetiky pohybu. 

Teorii střídala předtočená videa s výukovým materiálem, motivaci k pohybu jsme hledali u tzv. tanečních výzev, které souvisely s probíranými tématy například: folklórní Velikonoce, Mezinárodní den tance, zapojení dalších členů domácnosti do tance, tanec s rekvizitou atd. Následoval další systém, kdy jsme s kolegyní týden co týden střídaly online výuku s předtočenými vyučovacími hodinami. V tomto režimu jsme oceňovaly možnosti vizuálního kontaktu spolužáků v online světě s dostatkem času ke shlédnutí a pochopení látky z videonahrávky, avšak ani to nevyhovovalo většině žáků. Nyní s kolegyní fungujeme převážně online a videonahrávky či teoretické přednášky a samostatné úkoly slouží již jako doplněk k online výuce.

V tanci a podobných oborech je distanční výuka obzvláště těžká

V celém procesu hledání šlo především o komplexní proces nalezení nejvhodnějšího řešení, jak s láskou a úctou k sobě i k samotnému tanci předávat, touto strastiplnou cestou online výuky, radost z pohybu.

Domnívám se, že spousta pedagogů překročila svůj stín a byla nucena vystoupit ze své komfortní zóny, a i přes to se může zdát, že je to málo. I nadále všichni pedagogové hledáme způsoby jak důstojně, a přitom s lehkostí zprostředkovat výuku tak, aby byla pro žáky poutavá a zajímavá.

V kolektivních oborech jako je tanec je distanční výuka obzvláště těžká. Taneční obor vede žáky k vytrvalosti, disciplíně, odhodlání, testuje fyzické možnosti těla. Směruje žáky k naslouchání sobě samému, k možnosti vyjádřit se beze slov, dát průchod emocím, poznat své silné i slabé stránky. Vychází z kolektivní spolupráce, vzájemné podpory i inspirace, kontaktní partnerské práce.

Každé malé dítě, které přijde poprvé na vyučovací hodinu, vnímá obrovskou svobodu pohybu, ke které vybízí velký prostor tanečního sálu. Okamžitě se rozběhne nebo se roztočí. Pokud již zná nějakého dalšího spolužáka z jiné výuky, spontánně hrají na honěnou, objevují všechny dostupné možnosti prostoru, který žáky obklopuje. Taneční sál je tedy hlavní pomůckou, která nám při distanční výuce chybí.

Samozřejmě, že pohybové variace a jednotlivé kroky doma před obrazovkami trénujeme, ale naše mysl není koncentrovaná pouze na daný pohyb. Každý si hlídáme prostor, abychom nevrazili támhle do stolu, do postele, nenarazili do květináče. Rozptyluje nás běžící pes kolem či další členové domácnosti a výsledný pohyb není dostatečně procítěný.

Přenos hudebního doprovodu, souhra mezi vizuálními, hudebními a verbálními projevy pedagoga je další záludností, se kterou musíme bojovat. Najednou naše pracovní kompetence bobtnají a přesahují do technických oborů. Tanec a jeho přesah do dalších múzických umění si užívám a čerpám z nich velice ráda, avšak zápal k osvojení si technických dovedností a schopností mi chybí. 

Záležitosti ohledně instalování aplikací umožňující spojení s žáky, zapojování externích multimediálních prvků, stříhání videonahrávek atd. je velkou výzvou a úkolem, tuším nejen pro mě, ale i pro ostatní taneční pedagogy.

Zasněně vzpomínám, jaké to je tančit na tanečním sále s podporou milého a kreativního korepetitora, který je ochotný společně s tanečním pedagogem vytvářet pro žáky hudební podněty k rytmickému i melodickému ztvárnění hudby pohybem, k tanečnímu procítění skladby, k celistvému pocitu tady a teď, kdy funguje energie mezi tanečním a hudebním projevem. V tu chvíli taneční interpret vnímá sebe, zároveň funguje i kolektivní cítění všech tanečníků. Víte, že se podařilo napojit se a vychutnáváte si ten silný slovy nepopsatelný prožitek emocí skrze pohyb.

Tahle magie okamžiku, kvůli které jsme k umění přitahováni, se přes ploché obrazovky vytváří velice těžko. Přenos online výuky v různých intervalech zamrzá, smysl pro detail, který je při uměleckém projevu stěžejní, se více či méně smazává. Podmínky zkrátka nejsou ideální, přesto nám pedagogům odhodlání nechybí a stále bojujeme za kulturního ducha, estetickou vnímavost a umělecké hodnoty svých svěřenců.

Nevzdáváme se, záleží nám na kvalitním vzdělání žáků

Komunikace, aktivita a zápal pro dané téma v hodině jsou velkou motivací k vytváření další náplně distanční výuky. Proto bych ráda poděkovala všem žákům, kteří se nebojí projevit i přes kameru, zasmějí se, přispějí kreativní poznámkou, dokážou sdělit, co jim nevyhovuje, co je baví, aktivně se podílí na vytváření pozitivní atmosféry. Další vřelý dík posílám všem rodičům, kteří své ratolesti statečně připojují každý týden k taneční online výuce, trpělivě jim pomáhají, a hlavně komunikují s námi pedagogy.

V závěru bych ráda pozvala všechny zájemce o umělecké obory na přijímací zkoušky, které budou samozřejmě probíhat dle přísných hygienických pravidel tak, jak příslušné vládní orgány nařizují.

My pedagogové jsme tady pro vás, nevzdáváme se, záleží nám na kvalitním vzdělání žáků a jsme připraveni podpořit dětskou uměleckou duši. Nezapomeňme, jak je kultura pro život důležitá.

Autor: Kristýna Pokorná, která vede taneční obor na ZUŠ Ilji Hurníka, Slezská 21, Praha 2

Fotografie od uživatele Budgeron Bach ze služby Pexels