Ani v našem literárně dramatickém oboru na Základní umělecké škole Ilji Hurníka nyní nezahálíme. I když se nemůžeme potkávat osobně, naše děti pracují alespoň doma. Tento obor je velmi propojený s četbou, psaním, jevištním vyjádřením, s fantazií a zdravou hrou, přednesem, ale i se všemi dalšími uměleckými obory – s hudbou, tancem, výtvarným uměním a se vším, čeho se umění, fantazie i život dotýkají. 

Snažíme se všichni ve všech oborech naší základní umělecké školy a s nadějí vyhlížíme prezenční výuku. Za literárně dramatický obor mohu říct jen tolik, že divadlo bez kontaktu, emocí a diváků neexistuje. Divadlo je živé, nemůže být virtuální… Přes veškeré moderní techniky, které v divadle všichni používáme, lidskou duši nedokáže zelektronizovat nikdo. Nechci se rouhat, ale asi ani Bůh ne. Ostatně ten to, myslím, ani nemá v plánu.

Hudba a stejně tak sochy, obrazy, literární a další umělecká díla v dětech rozvíjejí obrazotvornost k pohybu, tanci, zpěvu, k hereckému vyjádření, ke psaní textů, ke scénografii, k výrobě kostýmů i tvorbě rekvizit. Pro „dramaťák“ jsou ostatní umělecké obory a jejich vzájemné propojení nepostradatelné. Každý divadelní text nebo literární příběh zase otevírá představivost hudbě, výtvarnému umění a veškerému pohybu. V „dramaťáku“ se tedy dotýkáme literárních žánrů i všech divadelních oborů, protože právě v divadle se všechny umělecké obory setkávají. Pochopitelně takovým způsobem, aby to děti zajímalo a bavilo a aby se vkusnou a nenásilnou formou pro život spontánně „umělecky kultivovaly“ a setkaly se s nejrůznějšími druhy umění. Ostatně je známé, že k nadaným lidem chodí Múzy pospolu.

 Dovolím si zrcadlit citátem:

„Krátkozrací, chci říci omezení a ve své malé sféře uzavření duchové, nemohou pochopit tu univerzálnost nadání, s jakou se setkáváme u jedné osoby. Kdekoli vidí co milého, zdá se jim vyloučena solidnost. Kde vidí tělesné půvaby, svižnost, pružnost, obratnost, tam nechtějí už připustit dary ducha, hloubku, rozvahu, moudrost. Škrtají ze Sokratova života, že také tančil.“ Jean de La Bruyère / Charaktery

Snažíme se s kolegou Petrem Pochopem vyučovat dramaťák, tedy obor, který je už z podstaty kontaktní, jak jen to jde i v této době tak, aby „naši svěřenci krátkozrací nebyli“…

Umění pomáhá dětem v těžkých časech už léta

Múzy, devět Božských sester, se scházejí nejen na řeckém Olympu, ale všude tam, kde se cítí dobře. V koncertních síních, v galeriích, knihovnách, v muzeích, ve starých památkách i v divadlech, kde se všechny umělecké obory navzájem prolínají, a pochopitelně rovněž v naší ZUŠ, kde se děti učí poznávat krásu – protože umění krásné je. V každé době rozdávají múzy lidským bytostem svou božskou inspiraci. Radost a očistu, kterou s sebou nese kultura i věda. Podstatu, která je potěšením šťastného života a která je také doslova nezbytná pro přežití člověka v neštěstí. Tak, jako tomu bylo během druhé světové války v terezínském ghettu. I do Terezína tehdy zavítaly Múzy a pomohly skrze skladatele Hanse Krásu a další umělce v zajetí, na světlo světa dětské opeře „Brundibár“. Nazkoušeli ji spolu s uvězněnými židovskými dětmi. To vše bylo možné uskutečnit pochopitelně díky lidské síle a touze po umění a duševní očistě.

Opera byla pro terezínské vězně dočasným únikem, na jejím vzniku se podíleli umělci všech oborů. Dokončili ji. Odehráli přes padesát repríz a až do posledního dechu se jí nevzdali… Múzy pomáhaly žít lidem v nelidských podmínkách a jejich inteligence a umělecké nadání je chránilo před malomyslností… I proto je tak potřebné opatrovat své Múzy, milovat krásu umění a spojovat tvůrčí světy, a to i v této „distanční době“.

Výuka ač vzdálená, tak dostupná

Učím ve třech věkově smíšených skupinách dvacet čtyři žáků ve věku od pěti do patnácti let. Většina dětí ještě nepoužívá ani mobilní telefon, a díky různým školním rozvrhům a vytíženosti rodičů opravdu není možné, abychom se před monitorem scházeli v čase pravidelné výuky, na který byly děti zvyklé. Volím tedy v těchto skupinách distančně projektovou výuku, která není kolektivní, ale je vlastně individuální. Na webových stránkách jsem pro žáky zadala materiál, ze kterého vycházíme. Jde stále o výuku hrou, a to i v rámci psaní…

Děti doma čtou, píší, přednášejí, tancují, zpívají, některé dokonce hrají vlastní loutková divadla. Svoji tvorbu – texty, audia i videa posílají žáci (nebo jejich rodiče) e-mailem nebo přes WhatsApp. Mohou to dělat v době, kdy jim to vyhovuje časově. Většina dětí to bere jako zajímavou hru. Zůstáváme v kontaktu i nadále tvůrčím způsobem. Někteří se v tomto distančním čase opravdu autorsky rozepsali. Píší pohádky a povídky, skládají básničky, rozebírají postavy z našich připravovaných her, kreslí návrhy scény. Pracují podle toho, co je zajímá a který úkol si ve webovém zásobníku vyberou, nebo podle toho na čem se domluvíme. Děti mají možnost výběru z nabídnutých témat i času tak, aby na to měly prostor a taky chuť. Tvorba se dá nasměrovat a korigovat, motivovat, ale vynutit se nedá. To je podobné jako s láskou nebo přátelstvím…

Dětská představivost je bezbřehá

Materiálů zpracovaných dětmi a jejich dílek, která během distanční výuky vznikla, máme poměrně hodně. Věnuji se každému zvlášť, píši hodnocení a korekce posílám v grafických listech, spolu s motivací a inspirováním dětí k další tvorbě. Takže ta věčná snaha o opečovávání fantazie během distanční výuky nějaký smysl má. Pramínek představivosti zdá se nevyschne… A z toho mám radost.

Ve všech skupinách oboru se učí děti nejen o divadle a literatuře, ale – což je asi to nejdůležitější – o vzájemnému porozumění a toleranci jeden od druhého, a také se bezprostředně otevírají všem podstatným vjemům. Vnímají při hrách své rozdílné projevy a zvyklosti, inspirují se navzájem, propojují své fantazie v improvizacích. Přirozeně přijímají i jiná kulturní cítění, a to je skvělé. Je to další krok k integraci. Právě tohle všechno jim v životě opravdu k něčemu bude, nemusejí z nich být básníci nebo herci, ale pro život je rozvíjení tolerance a propojování kulturních světů dost důležité. No, a tohle nám teď během distanční výuky strašně chybí. Děti se navzájem potřebují…

Literární počiny vznikají i na dálku

“Ti, kteří se zapojili, jsou v rámci možností spokojeni a píší. Dokonce osmiletá Laurinka Marková během distanční výuky vyhrála 1. místo ve své kategorii v literární soutěži. Cenu hlavního města Prahy a Klubu českých a slovenských spisovatelů za nejlepší dětský autorský počin roku 2020 – letošní téma: „Praha všední a magická“ získala za báseň „Golem“. Další dívku, Míšu Lavickou, připravuji na literární soutěž STUDENTSKÁ THÁLIE 2020 (uzávěrka je z patrných důvodů posunutá na únor 2021).”

Na podzim probíhala v naší škole křížovkářská e-soutěž „S Múzami o Múzách“ – s tematikou taneční, hudební, hereckou i výtvarnou. Do této tematické soutěže se zapojili žáci školy napříč obory. Výsledky, spolu s komorním video-programem, byly vyhlášeny e-cestou 26. ledna 2021, jak uvidíte ve videu: 

Na dalších videu je v našem PF vidět práce žáčků „Podzimní listování“

“Děkuji všem rodičům i žákům, kteří spolupracují, za invenci a snahu přemýšlet a tvořit. Přeji Vám, abyste si udrželi svou svěží svobodnou a tvůrčí mysl. Rozum a fantazii, pokud se jí nezbavíme sami, nám opravdu nikdo vzít nemůže.”

Autor: Věra Herajtová, která vede literárně dramatický oddíl na ZUŠ Ilji Hurníka, Slezská 21, Praha 2