Z tvrdého spánku mě probouzí hlasité zvolání. „Je čas vstávat!“ slyším jasně hlas své maminky. Koukám na hodiny, je sedm hodin ráno. To znamená jenom jednu věc, musím se připravovat do školy. Usedám do lavice jako každý jiný školní den. Musím si odbýt svou povinnost, svých 8 hodin, které mám v rozvrhu. Pak mohu jít konečně domů. Důležité je při hodinách poslouchat a dávat pozor, potřebuji-li na záchod, zvednu ruku, s jídlem musím počkat na přestávku, ale to nejhlavnější je mít dobré známky, to je to nejhlavnější.

A o pár let později…

Z tvrdého spánku mě probouzí zvuk hlasitého budíku. Koukám do mobilu, je přesně sedm ráno. To znamená jenom jednu věc, musím se nachystat do práce.  Je čas jít do práce stejně jako každý jiný pracovní den. Musím si odpracovat svých 8 hodin, které zde musím strávit. Pak mohu jít konečně domů. Musím vydělat, abych uživil sebe a svou rodinu, zaplatil nájem a vše potřebné. Nesmím naštvat šéfa, musím svou povinnost splnit dobře. Hlavní teď je, aby mě konečně povýšili a já tak dostal přidáno.

Ale nešlo by to jinak?

Není třeba překopat školství od základu, ale posunout se musí

Jistě znáte slavný citát Alberta Einsteina: „Pokud budete soudit rybu podle její schopnosti šplhat na strom, tak bude celý život věřit tomu, že je hloupá.“ Když se mluví o školství a o jeho fungování, je tento citát velmi zmiňovaný. Všichni se shodnou na tom, že se školství musí změnit, otázkou je do jaké možné podoby. Je třeba stanovit, co by se mělo měnit, co je naopak na českém školství dobré a máme to zachovat, ale hlavně je třeba se zamyslet, jak to potřebné efektivně změnit.

Často slýchávám, že škola místo učení se na budoucí život učí věci, které v praxi v životě nepoužijeme. Na co jsou nám přeci kvadratické rovnice, proč máme vědět, kdy se narodil král, královna nebo jiná známá osoba a proč číst knížky, které nás vlastně ani nezajímají? Jakmile slyším takovéto argumenty vůči škole, nutí mě to zamyslet se nad tím, co je to důležité ve školství? Podle mě je to schopnost se učit. V tomto ohledu je ale přeci důležité umět látku pochopit, ne se ji jen naučit a v podstatě hned zapomenout, že ano? Ano, ale i ne. Je totiž důležité si uvědomit, že dětská paměť je nejvíce ohebná, děti potřebují učit se stále nové věci a na procvičení paměti mohou sloužit například – ano, například ty zmíněné kvadratické rovnice, které procvičují myšlení člověka! A přemýšlení o tom, co se zrovna učím, to je to hlavní, ne si do konce života pouze pamatovat, jak ty kvadratické rovnice počítat bez dalšího pochopení.

Problémem školství není jen učení se věcí, kteří by mnozí označili za zbytečné, to spíš až následné posuzování podle daných kritérií, ne individuálně podle snahy a píle daného žáka. Jeden žák se snaží, ale ať se snaží sebevíc, stejně se k výsledku nedopracuje. Druhý naopak má myšlení nastavené matematicky, je to pro něj hračka, nemusí se téměř snažit. Školství je ale následně hodnotí známkami, kde jeden spočítal výsledek správně – za 1, druhý výsledek dobře nemá, takže za 5. Chceme něco změnit? Pak jednou z věcí, na které bychom se měli zaměřit, je podle mého názoru právě ono nálepkování žáků a studentů známkami. Protože až přijdou po letech do práce, nemělo by to být o tom odstát nebo odsedět si svých osm hodin. Úspěch v pracovním životě totiž není jen o těch číslech na vysvědčení. 

Patrik Vodrážka, student Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia