Ze školy si pamatujeme jako prvního reformátora vzdělávání Jana Amose Komenského a také Marii Terezii, která zavedla povinnou školní docházku a dále školství formovala. Od té doby se v něm událo mnoho změn, v posledních desetiletích však přešlapovalo na místě. Současná situace se proto zapíše výrazně do jeho historie. 

Ačkoliv se situace v uplynulém školním roce mohla pro mnohé jevit jako negativní, mnozí ji naopak vnímají jako příležitost ke změně. Distanční výuka se stala výzvou pro učitele, žáky i rodiče. Přešlo se na ni zčistajasna a muselo se improvizovat za pochodu. Na podzim se situace již zlepšila díky tomu, že se školy lépe připravily. Zároveň se ale začaly ozývat hlasy, že by mohla distanční výuka být v nějaké formě využitelná i v budoucnosti. 

“S tradičním školstvím se tak konečně něco děje a posouvá se kupředu k aktuální době technologií.”

Mnozí vidí možnost v zavedení kombinované výuky na některých školách. S tím souhlasí i  student Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia Jiří Vojtěch, který v rozhovoru pro Scholu Pragensis uvedl, že by online zavedl například odpolední vyučování, které je podle něj pro tuto formu výuky “jako dělané”. 

S tradičním školstvím se tak konečně něco děje a posouvá se kupředu k aktuální době technologií. Ačkoliv byly okolnosti zavedení distanční výuky nešťastné, ve výsledku to může školství prospět a bez této situace by se mohl tento dobový pokrok protáhnout o mnohem delší dobu. 

Jsou-li nyní vyučované předměty všechny učeny na dálku, mohou si školy samy v praxi otestovat, které předměty jsou pro tuto výuku vhodné a mohly by se případně i v budoucnu takto aplikovat. Díky této kombinované formě by se zdůraznily výhody online výuky – tou je pro mnohé žáky a studenty organizace času a podpora jejich samostatnosti. Zároveň by se ale také zamezilo problému, kterým v aktuálním čase online výuka trpí – nedostatku sociálního kontaktu mezi dětmi.

“Snad se začne slovní hodnocení více prosazovat a nahrazovat klasické známkování.”

Za významný posun také považuji doporučení ministerstva školství ke slovnímu hodnocení na vysvědčení. Velkou slabinou současného školství je totiž pětistupňová klasifikace. Je kritizována proto, že neefektivně reflektuje získané znalosti žáka, a naopak podporuje zaběhlý systém “učení se kvůli známkám“. Známkování je tak spíše škatulkováním žáků a jejich srovnáváním. Známka neposuzuje jejich myšlení, samostatnost a kreativitu. Neukazuje příčiny individuálních problémů žáka, nenabízí ani jejich řešení. Slovní hodnocení se o to naopak snaží a poskytuje zpětnou vazbu. Snad se začne více prosazovat a postupně nahrazovat klasické známkování.

Jako výzvu a zároveň příležitost vidí distanční výuku i ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia a člen externí skupiny pro přípravy Strategie 2030+ Radko Sáblík, který před několika dny na webu Praha školská zveřejnil svůj pohled na příležitosti této doby. 

Jako největší problém samotné distanční výuky nevidí závažnou ztrátu znalostí, ale sociální vazby, které distanční výuka nenahradí. Za největší příležitost považuje to, že mnoho ředitelů a učitelů škol, ale také rodičů žáků a studentů začíná přemýšlet nad tím, zda obsah vzdělávání je opravdu pojat správně. Další příležitost vidí ve využití moderních technologií, které se vzhledem ke konzervativnímu přístupu škol doposud významně nevyužívaly. Výhodou je pro něj také samostatnost a přebírání vlastní zodpovědnosti. Distanční výuka je proto velkou výzvu i příležitostí něco změnit. 

Autorem textu je Patrik Vodrážka, student Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia, Praha 5