Pandemie koronaviru může být šancí, jak změny ve školství urychlit a v následující dekádě zastaralý vzdělávací systém zmodernizovat. Na Konferenci Úspěch pro každého žáka to řekl její hlavní řečník Michael Fullan, emeritní profesor Torontské univerzity. S tímto problémem se podle něj potýkají téměř všechny státy po celém světě, nejen Česká republika. Online akce se uskutečnila v úterý 20. dubna, její devátý ročník s podtitulem Na vlně změny přinesl řadu podnětů, jakým směrem by mělo české školství do budoucna směřovat. 

„Pandemie otřásla tím, jak školy a celý systém fungují, a díky tomu se objevily všechny skryté chyby vzdělávacího systému. Můžeme však této příležitosti využít, šlápnout na plyn a už v následujícím roce se aktivně věnovat změnám,“ uvedl Fullan, autor mnoha celosvětově úspěšných knih o vzdělávání a jeho reformách. „Abychom dosáhli úspěchu napříč celým vzdělávacím systémem, musíme rozvíjet vnitřní motivaci jak učitelů, tak především žáků,“ radí.  

Úspěch všech žáků v systému znamená podle Fullana také zapojení všech aktérů napříč systémem, což vyžaduje neustálé učení a dobré vedení. Kultura spolupráce uvnitř školy, tedy to, jak učitelé spolupracují s vedením, sdílí své nápady, ale přesto zůstávají svým způsobem autonomní, je jedním z faktorů, který pomůže školám v počátcích změn. Aby se změny ve společnosti projevily co nejrychleji, nestačí spolupráce jen uvnitř jedné školy, ale vyžaduje to soustavné zapojení jak na úrovni škol, tak na úrovni školských obvodů, tedy v budoucnu podle Strategie 2030+ zapojení středního článku, který má být prostředníkem mezi ministerstvem školství a školami, a ministerstva.

Konference ukázala, jakým směrem má směřovat české školství

V druhé části své prezentace se Michael Fullan věnoval také novému pojetí pedagogiky nazvané Hluboké učení (Deep learning) a wellbeingu jako proměně učitelské praxe.

„Škola přestává být místem, kde se jen předávají vědomosti z generace na generaci. Školy se stávají hybateli změn, prostorem, kde lze řešit skutečné problémy dneška. Už jen neučí o minulosti, ale pomáhají utvářet budoucnost,” řekl Fullan. Většina dnešních studentů není s pojetím dnešní výuky spokojena a nevidí v ní smysl. „Chybí jim pocit sounáležitosti a angažovanosti a nemají pocit, že by něco mohli změnit,“ dodal.

Pandemie jasně ukázala, jak důležité je věnovat se wellbeingu.

„Učení je kvalitní, když vám v hlavě zůstane do konce života, protože je dostatečně smysluplné. Když se v tradičním pojetí výuky studenti učí jen na zkoušku a tu následně zvládnou, po třech týdnech si z látky už mnoho nepamatují. Učivo jim takto v hlavě neutkví,“ upozornil. Měli bychom se tedy podle Fullana v následujících letech na tento problém zaměřit.

„Myšlenky Michaela Fullana hýbou světem vzdělávání a musíme doufat, že rozhýbou i vzdělávání české. V Praze v rámci implementace Krajského akčního plánu spustíme od září projekty, které vychází i z Fullanových výzkumů, a věřím, že tak ukážeme i ostatním krajům, že to jde a je to vlastně celkem jednoduché,“ řekl Vít Šimral, pražský radní pro oblast školství Vít Šimral.

Učitele ohrožuje syndrom vyhoření, žáci trpí pocity smutku 

Téma wellbeingu se prolínalo celou konferencí. Neexistuje sice přesná definice tohoto pojmu, podle pracovní skupiny, která se jím v rámci Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ zabývá, ale znamená stav, kdy všichni žáci i učitelé mohou v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život. Wellbeing je tak základem nejen jejich budoucího úspěchu, ale i touhy po dosažení vzdělávacích úspěchů. Sedm procent českých žáků se totiž cítí trvale smutně a 18 procent není spokojeno se svým životem. Navíc každý pátý pedagog je ohrožen syndromem vyhoření.

“Dětem budeme muset připomenout, jak žily před pandemií. Je potřeba s nimi pracovat po návratu tak, abychom využili jejich očekávání a nadšení, abychom je neutloukli svými požadavky testovat a dohánět látku. Musejí znovu nalézt své místo na světě,” shodly se expertky Lenka Felcmanová z Partnerství 2030+ a České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, Dana Pražáková z České školní inspekce a Šárka Eisová z Asociace výchovných poradců.