Děti ze sociálně znevýhodněných rodin mají stále problémy s distanční výukou, od loňského jara nicméně došlo k mírnému zlepšení. Ukázal to průzkum organizace Člověk v tísni. Podle něj i dnes existují mezi školami rozdíly v samotném poskytování distanční výuky, v komunikaci s dětmi i rodiči, v poskytování individuální podpory i v tom, jaké se při distanční výuce využívají nástroje. Průzkumu se zúčastnilo 801 klientů patnácti neziskových organizací v deseti regionech České republiky.

Zdroj: Člověk v tísni

Mezi nejzávažnější problémy spojené s online výukou patří neschopnost porozumět výkladu, problém je o to závažnější, že většina dětí se potýká s faktem, že jejich rodiče mají často sami nízké vzdělání, díky čemuž nemohou své děti při učení adekvátně podpořit.

Zdroj: Člověk v tísni

„Respondenty byly navíc rodiny, které jsou většinou navázány na sociální služby, což jim zajišťuje alespoň nějakou podporu při učení. Děti, které jsou na vše samy, na tom budou s chápáním nové látky ještě hůře, “ zdůraznila Michaela Stehlíková, ředitelka organizace Tady a teď, o.p.s., která se na šetření také podílela.

Složitost probírané látky je jednou z dalších skutečností, které rodiče zmiňovali. Většina z nich má zájem zapojit se, téměř polovina tak i činí. Pro třetinu rodičů je však překážkou složitost učení, pro dalších třináct procent pak nedostatek času.

Zdroj: Člověk v tísni

Velké rozdíly panují i mezi jednotlivými kraji.  „Záleží, na jakou školu děti chodí. Čas strávený učením, způsob komunikace či míra poskytované podpory je přímo odvislá od konkrétní školy a učitele,“ shrnuje základní výsledky šetření Zuzana Ramajzlová, vedoucí vzdělávacích služeb organizace Člověk v tísni a pokračuje:

„Výzkum nám také potvrdil, že distanční výuka, i to, zda a jakým způsobem se dětem dostává zpětné vazby, následně výrazně ovlivňuje množství času dítěte, které učením nakonec stráví. Lze říci, že čím více škola nabízí synchronní online výuku a poskytuje dětem zpětnou vazbu, tím více se děti učení věnují. To ostatně potvrzují i naše zkušenosti z terénu.“

Zdroj: Člověk v tísni

Další ze zmíněných otázek je frekvence komunikace školy s rodiči znevýhodněných dětí. Ukázalo se, že škola alespoň nějakým způsobem komunikuje s 80 procenty rodičů, naopak pětina z nich není v žádném kontaktu. Zhruba polovině rodin se škola ozve alespoň jednou týdně, naopak s více než deseti procenty rodičů komunikovali zástupci školy pouze jednou. „Od jara se v oblasti komunikace a kontaktu škol s rodinami situace zlepšila, v březnu a dubnu bylo spousta rodin od škol zcela odříznuta, nicméně stále i téměř po roce koronavirové krize jsou školy, které s rodinami vůbec nekomunikují,“ dodává Michaela Stehlíková.

Průzkum také ukázal, že jen polovina učitelů poskytuje dětem velmi potřebnou zpětnou vazbu na jejich práci. Ministerstvo školství v současné době doporučuje individuální konzultace, přesto pouze dvě třetiny z respondentů mohou bez problémů o konzultaci požádat, zhruba 15 % to může udělat jen někdy a jedno dítě z pěti tuto možnost bohužel nemá vůbec.

Pro děti, které nemají doma adekvátní podporu a možnost se nad úkoly a učením poradit, je zpětná vazba nesmírně důležitá, aby mohly porozumět, kde chybují a posunout se dále, stejně tak je pro ně zásadní mít možnost individuálních konzultací. Pokud učitel vidí, že dítě selhává, bylo by potřeba individuální konzultaci rodině aktivně navrhnout, ne vždy je schopna si tuto potřebu uvědomit a konzultaci si vyžádat,“ dodává Zuzana Ramajzlová.

Rozdíly šetření zaznamenalo také v oblasti elektronické komunikace se žáky. Osmdesát procent škol využívá nějakou z forem elektronické komunikace. Méně než polovina respondentů uvedla, že pro samotnou distanční výuku ve škole používají některou z online platforem (Microsoft Teams, Google Clasroom a Zoom), třetina z nich však pouze běžné komunikační prostředky jako je telefon, email či WhatsApp. Patnáct procent dotázaných pak k výuce využívá školní platformy (Bakaláři, Škola online, vlastní platformy), které však neslouží pro synchronní online výuku, ale pouze k předání informací směrem k žákům.

Zdroj: Člověk v tísni

Dalším poměrně významným problémem dětí byly potíže spojené s technikou a připojením k internetu, přestože mnoha respondentům šetření byla potřebná technika díky spolupráci s neziskovými organizacemi dodána. U sociálně vyloučených rodin bez podpory je absence počítače či kvalitního připojení ještě palčivější problém. Jako další překážky související s distanční výukou pak respondenti zmiňovali nedostatek času, množství a obtížnost zadávaných úkolů, nedostatečnou motivaci a nezájem dětí o spolupráci s rodičem. Pouhých pět procent uvedlo, že nemá žádný problém při distanční výuce.

Zdroj: Člověk v tísni

Jak zjistil průzkum, počítač chybí čtvrtině respondentů, desetina pak řeší problémy s kvalitním připojením, pouze polovina z rodin, které potřebnou techniku k výuce mají, ji vlastní, zbytek ji obdržel formou daru, případně zapůjčením. Děti, které nemají počítač, nejčastěji využívají chytré telefony, případně pouze tištěné materiály.

Největší problémy s distanční výukou se pak podle Zuzany Ramajzlové dají očekávat v lokalitách, kde kapacity sociálních nebo jiných podpůrných služeb nejsou dostatečné. Pro většinu rodičů je dle ní kromě jiného velkým problémem také zprovoznění počítače, instalace potřebného softwaru i jeho správné používání.


Zdroj dat: Člověk v tísni